Mnoho lidí nemá přesné informace o tom, kdo kouč je, jak pracuje, jak může pomoci a proč je vlastně skvělé někoho takového po svém boku mít.
Koučování nemá v Česku ještě svoje stabilní místo, jako má dnes již například terapeutická praxe. Já ale denně vidím nadšení klientů, kteří to jdou ke koučovi s lehkou skepsí „tak jako zkusit“ a odchází nadšení z výsledků, kterých dokáží během relativně krátké doby dosáhnout. To mě nenechává na pochybách, že do pár let mít svého kouče bude stejně běžné, jako je dnes běžné chodit třeba právě na terapie.
Mít vedle sebe kouče – parťáka, který vyslechne, neradí, ale hledá odpovědi ve Vás, je certifikovaný, nejedná nahodile a ví, kam jeho klient potřebuje dojít, Vám může pomoci nejen v tom se v sobě začít skvěle orientovat, a to často za výrazně kratší dobu, než když jste na to sám, ale hlavně danou situaci pochopit a vyřešit – tedy dojít k určenému nastavenému cíli.
Mrzí mě, když vidím, že slovo „kouč“ dnes používá s radostí každý, kdo si prošel víkendovým kurzem (v lepším případě), anebo si přečetl dvě seberozvojové knížky (v horším případě). Přála bych si, aby užívání slova kouč náleželo jen lidem s prokazatelnou certifikací a alespoň minimální praxí v oboru.
Být koučem je pro mě neuvěřitelná každodenní příležitost pomáhat lidem kolem mě. A to je opravdový dar, protože každý jeden spokojený člověk činí šťastnými mnoho dalších lidí kolem něj. Co tedy správný kouč dělá a co určitě nedělá?
Jak tedy poznat dobrého kouče?
aneb Co dobrý kouč:
Dělá:
NASLOUCHÁ
KLADE SPRÁVNÉ OTÁZKY
HLEDÁ ODPOVĚDI VE VÁS
ZJISTÍ, JAKÝ CÍL MÁTE
NIKAM VÁS NETLAČÍ
POUŽÍVÁ KOUČINKOVÉ TECHNIKY
NEJEDNÁ NAHODILE
JE CERTIFIKOVANÝ
ŘÍDÍ SE ETICKÝM KODEXEM ICF
A PŘEDEVŠÍM – JE TAM PRO VÁS, CÍTÍTE SE VEDLE NĚJ BEZPEČNĚ A PŘÍJEMNĚ
Nedělá:
NEŘEŠÍ ZÁVAŽNÉ PSYCHICKÉ DIAGNÓZY
NERADÍ
NEVKLÁDÁ VÁM DO HLAVY SVÁ VLASTNÍ PŘESVĚDČENÍ
NENÍ POVÝŠENÝ A AROGANTNÍ
NEPRACUJE BEZ ŘÁDNÉHO VÝCVIKU